Už zase ležím pod hradbami. V rozporu s tím, čemu věřím a co bych poradila komukoli jinému. Dva roky se snažím skrze ty hradby dostat. Je jejich několik kruhů, odhaduji tak 6 - 7. Uprostřed nich je ON. Ve dnech, kdy se daří, se nacházím tak mezi 3 - 4 valem, blíž se dostat neumím. ON sedí ve své věži a s plachým úsměvem pozoruje mé snažení. První rok jsem byla sebevědomá. S nadšením jsem se zdolávala překážky a věřila, že když ukáži jak je venku pěkně, tak se hradby sníží. Že bude zvědavý na tu vytrvalou, usměvavou, nezdolnou, že se pro mě otevřou dvířka, která mě k NĚMU zavedou. Druhý rok ...
číst dál