Několik posledních let mi jaro začíná s příchodem mláďátek. Od mala jsem domů tahala všelikou havěť a moje láska ke všemožným zvířátkům nepolevovala - stejně jako lehká nervozita mých rodičů, co že najdou v mém pokoji příště. Nicméně věkem jsem se celkem vyprofilovala a poslední roky doma přibývají - i ubývají - převážně koně.
Letošní přírůstek byl skoro neplánovaný. K Vánocům jsme si nadělili velšskou krasavici v pokročilém stupni těhotenství a začali všechno směřovat k co nejpohodlnějšímu porodu. Jak každá matka ví - výběr porodnice je klíčový. My se letos rozhodli pro domácí porod. To ale znamenalo postavit porodní box. Veledílo nás stálo spoustu fyzických i psychických sil, několik potlučených prstů, natažených šlach, promoklých a ušpiněných svršků a pocit z (docela) dobře vykonané práce. Teče tam jen na dvou místech a mám silné podezření, že se domeček naklání na různé strany, podle toho z které strany se holky o box zrovna drbou. Z nějakého záhadného důvodu je box k drbání o dost lepší než těch 93 stromů, co mají ve výběhu :-). Jsme bohatší o spoustu zkušeností a budeme - li někdy stavět další, bude o mnoho procent kvalitnější. Stádečku se moc líbí, jednoznačně si pochvalují, že jsme jim kousek od přístřešku se senem postavili krytou toaletu.
Termín porodu se pomalu blížil a vycházel na krásného 1. dubna 2016. Aprílové hříbě - sen každého chovatele. Předsevzala jsem si, že letos se nebudu nervovat, budu kobylce věřit, nebudu uhánět co půl dne G. - naší dvorní koňskou porodní veterinářku a celkově, že si to užiji. Vše šlo podle plánu. Prvních několik dní. D. chystala vemínko, ale pořád nic moc. Týden po termínu jsem lehce nervózněla. G. mě zná a tak mě vybavila balíčkem první pomoci - startovací pastu pro hříbě, stripy na testování mleziva na odhad blížícího se porodu. D. zvolna chystá vemínko a já ji sledovala 3x denně ostřížím zrakem.
10. den po termínu. D. pořád taková nic moc. Většinu času žere. Je obří a po celém těle má grošíky. Lehce panikařím, jestli jsem to nepřehnala a jestli hříbě nebude moc velké. Prvorodička se nenervuje, box ji nezajímá - pokud do něj zrovna nedám kyblík s večeří.
14. den po termínu. Vemínko vypadá velmi slibně. Mlezivo mi ještě přijde řídké, ale pro jistotu odstříkávám vzorek, zkusíme stripy. Ukazuji Š. jak má kobylka pěkně povolené vazy kolem ocasu. Opravdu se celá oblast klepe jako sulc. Krátce před půlnocí se náš obývák mění v mini laboratoř a po pečlivém odměření mleziva, smíchání s patřičným množstvím destilované vody namáčíme první strip. Čvtereček pěkně z červenal a my zjistili, že rozdíl mezi posledními dvěma čtverečky je z mého pohledu obtížně rozlišitelný. Běháme z místnosti do místnosti, zkoušíme různé typy světla a vážně nevíme - je to 36 hodin do porodu, nebo jen pár. Co je správně. Přikláníme se ke zdravému kompromisu, že to bude zítra. Napíši G. zprávu, jak to máme a že asi zítra, natáhnu si budíka na třetí ráno, instruuji Š. ať má u sebe mobil, dyby náhodou něco a jdu spát.
Budík po dvou a půl hodinách spánku je peklo. Minutku se sebou licituji, zda raději nespat dál. Zodpovědnost vítězi. Venku je zima a ve výběhu takové zvláštní ticho. Volám holky a začínám tušit. Za boxem ve světle baterky zasvítí čtyři! páry očí. Večer tam byly jen tři kobylky. Je tam. Dokonalá, už skoro suchá. Volám Š., okukuji mimino a zjišťuji, že máme holčičku. Lovím D. a hříbě a zavírám je do boxu. Píši zprávu G. Máme ji, holčičku, malou A. Moje letošní mláďátko. Jaro je tu.
2024 ©